Více než čtyři desítky obrazů a kreseb ze 17. a 18. století chronologicky přibližují vývoj daného tématu: od naturalismu, jenž zobrazoval nepřikrášlenou realitu často podtrženou dramatickým světlem a stínem (Cecco del Caravaggio, Caroselli), přes vrcholné baroko vyznačující se dekorativností a dynamikou forem (Cortona, Mola) a jemu konkurující klasicismus se zklidněnou, vyváženou kompozicí a idealizovanými postavami (Maratti, Calandrucci), až po rokoko se svou charakteristickou lehkostí a hravostí (Trevisani, Pesci). Tematicky se výběr exponátů zaměřuje na náboženské, mytologické a historické náměty; krajinomalba a žánr zastoupeny nejsou.
Název výstavy Idea del Bello / Idea Krásy vychází z přednášky slavného teoretika italského malířství a antikváře Giovanniho Pietra Belloriho (1613–1696) „Idea malíře, sochaře a architekta“, kterou přednesl roku 1664 na římské Akademii sv. Lukáše.Termín „idea del Bello“ má svůj původ v estetice a filozofii a navazuje na tradici sahající až do antického Řecka. Belloriho teorie Krásy vychází z přesvědčení, že umělec nemá přírodu pouze slepě napodobovat, ale má ji idealizovat – „očistit“ od nedostatků podle ideje Krásy. Skutečná Krása podle něj nepramení z nahodilého pozorování reality, nýbrž z vnitřního ideálu (idea), který umělec nosí v sobě. Tento ideál je věčný, univerzální a harmonický. „Představme si to jednoduše tak, že podle Belloriho je příroda nedokonalá; dokonalé může být pouze umění, které vychází z ideje Krásy,“ vysvětluje autor výstavy Zdeněk Kazlepka. „Proto nemohla existovat ani nejkrásnější žena světa – Helena prý nikdy neplula do Tróje, ale místo ní tam byla přenesena pouze její socha, pro jejíž krásu se vedl desetiletý boj a pro niž umírali slavní řečtí i trojští hrdinové.“
Výstava ve zkratce
VÝSTAVA: Idea del Bello / Idea Krásy
TERMÍN: 29 01 – 19 04 2026
VERNISÁŽ: 29 01 2026 v 18:30
MÍSTO: Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie
AUTOR VÝSTAVY A KURÁTOR: Zdeněk Kazlepka
Výběr obrazů a kreseb vychází z reálných možností zapůjčení uměleckých děl, která jsou často součástí stálých expozic muzejních institucí či prohlídkových tras státních hradů a zámků, a během hlavní návštěvnické sezony jsou proto pro zapůjčitele jen obtížně nahraditelná. Z tohoto důvodu se výstava koná v zimních a jarních měsících, kdy jsou instituce ochotné je z domovských expozic dočasně uvolnit.
Výstavu vytvoří zápůjčky z veřejných i soukromých sbírek České republiky a Slovenska. K vidění budou malířská díla z Arcibiskupství olomouckého (mj. Annibale Carracci, Latona a sedláci), Muzea umění Olomouc (Pier Francesco Mola, Hagar a Ismael v poušti), Národní galerie v Praze (mj. Carlo Maratti, Podobizna Františka Antonína Berky z Dubé; Giovanni Battista Salvi, zvaný Sassoferrato, Madona se zjevuje sv. Františkovi z Pauly), Moravské galerie v Brně (mj. Filippo Lauri, Venuše a Satyr; Girolamo Pesci, Betsabé), ze sbírek Pražského hradu (Carlo Saraceni, Sv. Šebestián), ze Slezského zemského muzea (Niccolò Renieri, Alegorie Moudrosti), z Muzea v Bruntále (Volterrano, Sv. Rodina), ze sbírky Jiřího Lobkowicze (Ludovico Mazzanti, Smrt sv. Františka Xaverského), z bývalé kolekce Šternberků (Michele Desubleo?, Josef a Putifarka), z jedné pražské soukromé sbírky (Carlo Maratti, Smrt sv. Františka Xaverského; Francesco Guarino, Sv. Voršila) a dále z Národního památkového ústavu, Slovenské národní galerie v Bratislavě, Galerie města Bratislavy, Slovenského národního muzea – Muzea Bojnice a z uměleckých sbírek Památníku národního písemnictví.
KATALOG
K výstavě vyjde česko-anglický katalog s komparativní studií na téma „Barokní malířství v Římě“ a s jednotlivými katalogovými hesly, která představí zajímavá — a v několika případech dosud málo známá — malířská díla italské provenience od počátku 17. do poloviny 18. století.