Sigmund Freud se narodil 6. května 1856 v Příboře v německy mluvící židovské rodině. Když byly Sigmundovy tři roky, přestěhoval se s rodinou do Vídně, kde prožil takřka celý život. Freud získal základní vzdělání doma a v deseti letech nastoupil na gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. Roku 1873 se Freud rozhodl pro studium medicíny na Vídeňské univerzitě a o osm let později promoval jako doktor lékařství. Ještě za studií se Freud věnoval výzkumu a při svých neurologických bádáních nebyl daleko od definování neuronu.

Roku 1882 poznal Freud Martu Bernaysovou, do níž se zamiloval. Kvůli hmotnému zabezpečení opustil vědeckou kariéru a stal se asistentem ve Vídeňské nemocnici. O pár let později přijal Freud místo na soukromé klinice v Oberdöblingu, kde se poprvé doslechl o hypnóze a poté odjel na roční stipendijní pobyt do Paříže. Ve Francii se hlouběji zajímal o hypnózu a do centra jeho pozornosti se dostávala i hysterie. Freud tak pochopil především to, že může existovat myšlení, které je odděleno od vědomí, což byl základ pro pozdější koncept nevědomí.

Roku 1886 se Freud vrátil do Vídně, oženil se s Martou Bernaysovou a otevřel si soukromou praxi. Zabýval se primárně léčením neuróz a hysterie. Pokoušel se v rámci léčby aplikovat hypnózu a právě touto cestou se propracoval k vlastní metodě a teorii lidské osobnosti - psychoanalýze. Později Freud rozvinul metodu volné asociace, kdy dialog mezi lékařem a pacientem postupně povýšil na pacientův monolog. Rovněž vytvořil i dokonalé prostředí k léčbě, které je dnes známé především jako Freudova pohovka. Klíčovým prvkem k objevení psychoanalýzy však byla také Freudova analýza sama sebe, tzv. autoanalýza, díky níž Freud objevil oidipovský komplex.

Zpočátku budily Freudovy objevy spíše nepochopení a odpor. Roku 1902 však byl jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první příznivce mezi vídeňskými lékaři, až se nakonec Freudův myšlenkový směr proměnil v mezinárodní hnutí. Freud si získal úctu mezi mnohými intelektuálními a uměleckými velikány své doby, např. Thomase Manna, Virginie Woolfové či Alberta Einsteina.

Roku 1923 propukla u Freuda rakovina horní čelisti. Po rozsáhlé amputaci čelisti nemohl Freud téměř mluvit, ale až do své smrti léčil pacienty. Ve 30. letech 20. století se dostávali k moci nacisté, ale Freud se dlouho bránil emigraci. Nakonec Freud odjel z Vídně do Londýna i se svou dcerou Annou, ale všechny jeho sestry zahynuly během holocaustu. Freudovy bolesti po prodělané amputaci se nakonec staly neúnosné, a proto požádal svého ošetřujícího lékaře o smrtelnou dávku morfinu. Freud zemřel 23. září 1939 v Londýně.

Freud v Olomouci

Sigmund Freud strávil v Olomouci roku 1886 čtyři týdny. Byl zde odvelen na vojenské manévry právě v době, kdy se připravoval sňatek s Martou Bernaysovou. Vlivem okolností a v důsledku nedobrovolného pobytu se Freud o Olomouci nevyjadřoval zrovna lichotivě. Jediné, co v Olomouci považoval za "snesitelné", byla ledová káva, noviny a dobré zákusky. Freud byl rovněž milovníkem Olomouckých tvarůžků.

V roce 1997 vytvořil výtvarník David Černý sochu Freuda zvanou "Zavěšený muž" či "Viselec", která je dnes instalována na budově olomoucké radnice. Socha byla součástí výstav v mnoha zemích světa, instalována byla např. v Berlíně, Stockholmu, Londýně, Chicagu nebo Soulu.