Rozhovor se skvělým olomouckým průvodcem - Turistický informační portál Olomouckého kraje

Rozhovor se skvělým olomouckým průvodcem


Nacházíte se:
23.08.2023

 Jak jste se vlastně stal průvodcem? A ještě k tomu v tolika jazycích?

Já jsem se k profesi průvodce dostal tak trochu díky své náklonnosti k Itálii. Po gymnáziu jsem studoval cestovní ruch v Opavě. Právě tam mě začaly zajímat cizí jazyky ještě více v souvislosti s tím, že jsme se intenzivně učili 3 jazyky -  angličtinu, němčinu a ruštinu. Já i někteří mí spolužáci jsme si ještě přidali právě italštinu. V Itálii jsem si znalost jazyka natolik zdokonalil, že jsem pak jeden semestr s Italy a italsky studoval slovanskou filologii. A přibyl nový jazyk – polština. Olomouc ještě tehdy, na konci 90-tych let, nebyla žádnou velkou turistickou destinací... Ale já jsem si uvědomil, že je tady dost věcí, jak bych řekl,  „alla italiana“ – prvky architektury, rozložení centra města apod. Začal jsem se ještě více zajímat o architekturu, všímat si různých drobností… Do té doby jsem vlastně práci průvodce bral jako koníčka. No a te už je to více jak 20 let, co se tomu věnuji profesionálně.      

Angličtina, němčina, ruština, italština, polština, španělština… Je Vám nějaký jazyk  nejbližší?

Nemůžu říct, že by byl nějaký jazyk mým nejoblíbenějším, všechny jsou to takové moje „děti“. Například v současné době jsem znovu oprášil francouzštinu, takže právě te mám takové francouzské období. Ale v období „covidové pauzy“ jsem se učil slovinštinu, takže ještě předloni bych vám řekl, že mým nejoblíbenějším jazykem je slovinština. Každý jazyk je (nechci říkat takové to klišé, ale je to tak) něčím zajímavý. Prostě každý jazyk má své zvláštnosti - a to je pro mě pak vždy výzva.    

Způsobilo vám někdy takové množství jazyků potíže?  

Často se stává, že mi nějaké to slovo vypadne prostě v češtině. Nebo nějaké slovo během výkladu zaměním za slovo v úplně jiném jazyce, aniž bych si toho všiml. Když jsem měl jednu ze svých prvních prohlídek v kostele sv. Mořice – zrovna jsem měl výklad o unikátních varhanách, nedávné opravě jejich píšťal - tak se mi v ruštině stalo, že jsem použil špatně ne slovo, ale přízvuk. V ten moment dané slovo získalo úplně jiný význam, a celý výklad se v podstatě zhroutil. Šlo o slovo „organ“, což sice jsou v ruštině varhany, ale také jistá nejmenovaná část mužského těla – tady právě záleží pouze na přízvuku...  

Jaká jsou Vaše TOP místa v Olomouckém kraji – co byste doporučil navštívit Vy osobně? Řekněme, tři místa na Hané, tři místa v Jeseníkách.  

Na Hané je to samozřejmě Olomouc, protože jsem olomoucký průvodce. Je to jednička nejen v kraji, ale na středoevropské úrovni díky své historií a barokním památkám. V současné době se mi zdá, že získává dříve ztracenou pozici hlavního města Moravy. Město samotné má velmi příjemnou atmosféru. Všichni, co jezdí do Olomouce ale vědí, že tady nejsou pouze památky. Poslední dobou jezdí do restaurací, barů nebo kaváren. Olomouc se, podle reakcí mých turistů, stává novou gastrodestinací.  

Z Olomouce se pak dá podnikat hodně výletů po regionu. Když se vydáme jižním směrem, tak bych doporučil jednoznačně Tovačov. Je prostě půvabný, navíc architektonické prvky na zdejším zámku jsou vůbec prvními příklady rané renesance na našem území.  

Z hradů a zřícenin je pro mě zdaleka nejúchvatnější Helfštýn.  Je to moje srdcová záležitost, jsem totiž z Přerova. Moje maminka pracovala v Muzeu Komenského a přímo v areálu hradu, na druhém nádvoří, byla jejich podniková chata, kde jsme jezdili jako děti na prázdniny. Takže si pamatuji Helfštýn ještě jako zříceninu. Po jeho stěnách jsme kvůli výhledům (ač se to samozřejmě nesmí a bylo to nebezpečné) lezli svépomocí. A právě proto, i když je to možná pro někoho kontroverzní, jsem vyloženě nadšený z poslední rekonstrukce Helfštýnu -  opět se ze zříceniny stal hrad.  

A v Jeseníkách? K těm mám také velmi blízko.

Když bych měl doporučit památku, tak je to určitě zámek Jánský vrch v Javorníku. Podle mě je nádherný, ale zdá se mi, že je trochu diskriminovaný, protože je úplně na „konci světa“, schovaný za horami.  Stojí za to absolvovat všechny prohlídkové okruhy. Co se týče zámeckého vybavení, původní kuchyně, plynového osvětlení – to jsou prostě perly… Doporučuji i okolí Javorníku – Račí údolí s Tančírnou apod.    

Dále budu více osobní – mou láskou je Rejvíz. Jednak z rodinných důvodů, jednak miluji přírodu.  Je to nejvýše položená osada ve Slezsku, kde si ještě můžete všimnout příkladů původní sudetské architektury. Je to prostě místo, kde je nádherná příroda i architektura.  

A třetím místem, které bych doporučil já osobně, je Lesní bar v Lipové. Na začátku, kdy byl jen jeden (te jich funguje víc), to byl vyloženě fenomén. Pro mě je to příklad toho, že přece jen existují poctiví lidé a princip služby bez obsluhy prostě může fungovat. Kdykoli jsem v okolí, vždy do Lesního baru zavítám.      

Umíte si představit, že byste nebyl průvodcem?

Kdysi mi má kolegyně řekla, že průvodcem se nedá být celý život, člověk lehce vyhoří. Já jsem si v poslední době vyzkoušel i něco jiného - mám moc rád práci s lidmi, takže i to mé druhé zaměstnání je hodně kontaktní. Te si ale nedovedu představit, že bych dělal něco jiného. Možná i z toho důvodu, že mou celoživotní vášní jsou jazyky. Když se mi střídají turisté z různých zemí , je to výzva, je to náročné, zároveň ale i příjemné. K tomu všemu mám ještě moc rád chůzi.  Takže tato kombinace je pro mě ideální prací na čerstvém vzduchu.    

Vzkaz průvodce pro „mimo olomoucké“ turisty…  

Olomoucký orloj odbíjí pravidelně, ale pouze v pravé poledne. Připravte se na to.

Každá druhá skupinka turistů totiž čeká u orloje i v jiných hodinách…a čeká….a čeká….  

 

 

 

 

Děkuji moc za rozhovor,  ať se daří! Irena Janáková, Centrála cestovního ruchu Olomouckého kraje            

Místo konání