Albík se narodil pravděpodobně roku 1358 v Uničově. Studoval medicínu na pražské univerzitě a také práva v italské Padově. V roce 1399 přijal místo osobního lékaře českého krále Václava IV. a později také krále Zikmunda Lucemburského, který ho za zásluhy povýšil do šlechtického stavu.

V roce 1411 se Albík stal arcibiskupem, ale již roku 1412 se tohoto úřadu vzdal. Ponechal si však hodnost probošta vyšehradského, která byla spjata s úřadem nejvyššího kancléře království českého. Albík se nadále věnoval medicíně a učitelskému působení na univerzitě, kde se snažil přispět ke zvýšení odborné úrovně medicíny.

Z množství jeho spisů, zabývajících se vedle lékařství také matematikou, právem, filozofií a dalšími obory, jsou nejvýznamnější latinsky psaná Pravidla pro zachování zdraví (Regiment sanitatis seu Vetularius).