Studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Plzni. Na studiích se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským, se kterým se scházel až do jeho smrti. V Praze byl žákem slepého Josefa Proksche, u něhož studoval kompozici i virtuózní hru na klavír.

V roce 1848 založil hudební ústav, kde vyučoval hře na klavír. V této době se seznamuje s Kateřinou Kolářovou, která se stala roku 1849 jeho ženou.

Smetana pobýval se svou rodinou v letech 1852-54 o letních prázdninách v Týně nad Bečvou. Monumentální hrad Helfštýn jej inspiroval k napsání opery Čertova stěna a objevil se i v hudebních motivech skladeb Vyšehrad a Tajemství.

V 50. letech 19. století musel Smetana z existenčních důvodů opustit vlast a živit se koncertní a pedagogickou prací ve Švédsku. Tam strávil pět let a stihl zde uspořádat 69 koncertů.

Po zlomení tzv. Bachova absolutismu a říjnovém diplomu z roku 1860 se Smetana vrací, aby pracoval ve prospěch českého umění. Bohužel při jeho zpáteční cestě umírá jeho žena Kateřina.

Smetana se stává sbormistrem Hlaholu. Řídí hudební školu, od roku 1866 je dirigentem opery v Prozatímním divadle, podněcuje český hudební život činností v Umělecké besedě i hudebně kritickou prací. Svými operami Braniboři v Čechách a zejména Prodanou nevěstou na libreto Karla Sabiny dosáhl skutečného ideálu české národní hudby.

Dalším významným dílem Bedřicha Smetany je symfonická báseň Má vlast složená ze skladeb: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Autor zde oživil slávu českého mýtu i historie a krásu české přírody a života. Další Smetanovy opery Dalibor, Dvě vdovy, Libuše, Hubička, Tajemství a Čertova stěna se stali typem české melodiky, na niž navazovali další skladatelé včetně Antonína Dvořáka. Vrcholem Smetanovy operní tvorby byla nejen Prodaná nevěsta, jež skladateli v roce 1892 na světové výstavě ve Vídni zajistila světovou slávu, ale též Libuše, určená ke slavnostnímu otevření Národního divadla v roce 1881. Význam opery pro život národa byl mimořádný. Pověst o Libuši a její věštba, že "český národ všechny pekla hrůzy slavně překoná", se stala přáním celé vlasti.

Bedřich Smetana se po svém ohluchnutí v roce 1874 uchýlil do samoty myslivny a okolních lesů u svého švagra v Jabkenicích. I přes absolutní hluchotu, jež mu byla údělem posledních deset let života, tvořil svá vrcholná díla (Má vlast, Hubička, Sny, České tance). Smetana zemřel 12.5. 1884 v Praze a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.