Jako prvorozený syn se Jan Welzl narodil 15. srpna 1868 v Zábřehu.
Otec byl kloboučnickým tovaryšem, matka, která brzy ovdověla, si na živobytí vydělávala jako hokynářka a mlékařka v otevřeném mázhausu domu Pod Podloubím. Po ukončení školy nastoupil do učení na zámečníka v nedaleké Zvoli. Ve svých 16 ti letech se vydal do světa na zkušenou. Putoval pěšky přes Vídeň a Janov a prošel celý Balkán.

Poté se dostal na stavbu Transsibiřské magistrály a rozhodl se, že projde napříč Sibiří až k Severnímu ledovému oceánu. Lovil medvědy a brzy si získal respekt jako zručný řemeslník a obchodník s kožešinami. Po zaledněné Arktidě rozvážel poštu a zboží. Několikrát se přepravil na Aljašku, poznal zlatonosný Yukon.

Na jaře 1929 jej pozvali redaktoři Lidových novin do Brna, aby zde vyprávěl své životní příběhy, tak vznikly knihy, které mu zajistily nesmrtelnost nejen u nás, ale i ve světě.

Evropské konvence a touha po ledových pláních a drsné severské přírodě přiměly Welzla vydat se zpět na "Zlatý sever". Své putování skončil v Dawsonu, na kanadsko-americké hranici. Začal pracovat pro železniční a paroplavební společnost, ale už v roce 1930 si poranil záda a od té doby až do své smrti žil ze státní podpory. Vzdal se svého snu o návratu k Eskymákům, ale začal se zarputilostí sobě vlastní pracovat na vynálezu perpetum mobile. Žil samotářsky, bez přátel, jen se svým psem. Zemřel 19. září 1948 ve věku 80 let a byl pochován na dawsonském obecním hřbitově.

V Zábřehu nese Welzlovo jméno jedna ze zdejších ulic. V roce 1998 zde byla odhalena Welzlova socha od Stanislava Lacha a o dva roky později byl jmenován čestným občanem města. Každoročně se v Zábřeze na počátku roku koná festival Welzlování. V průběhu měsíce probíhá řada akcí, které jsou zábavou, dobrodružstvím, recesí a také vzpomínkou na Jana Eskymo Welzla.