Titul hraběte, zděděný po předcích, mu však však kariéru příliš neusnadnil. Vytouženou vojenskou dráhu nastoupil na vlastní náklady. Svým talentem a statečností se Radecký propracovával stále výš. Napoleonská éra zastihla Radeckého již na postu osvědčeného velitele. V bitvě u Lipska roku 1813 byl náčelníkem štábu protinapoleonské koalice a Napoleonova vojska porazil.

Ve válce nepostradatelný Radecký byl ale v dobách míru pro mnohé obtížným elementem. Byl proto odsunut na méně významné posty. Radecký přesto dál bojoval s úřady o modernizaci výzbroje i taktiky armády.

Když se v Evropě zvedala další vlna revolučních válek vyvolaná sílícím nacionalismem, Radecký byl ve svých 64 letech opět povolán do boje. Tažení v Itálii vítězně absolvoval ve věku 82 let. Maršál se celý život snažil hájit především řád, zaručující obyčejným lidem blahobyt, právo a zákonnost. Radecký zemřel ve věku 92 let a sám císař František Josef I. šel před jeho rakví.

S Olomoucí se Radeckého osud protnul v roce 1829, kdy se stal velitelem olomoucké pevnosti. Byl pevnostním odborníkem a považoval Olomouc za nejdůležitější vojenský bod monarchie. Olomoucká pevnost byla v té době tak mocná, že se ji už nikdo nepokoušel ohrozit.