Trojice barokních kopulí michalského kostela, první kopulové stavby na Moravě, dotváří charakteristické panoráma města. Kostel vznikl ve 13. století a po švédské okupaci města v 17. století prošel výraznou přestavbou. Sochy na jeho hlavním průčelí patří k nejhodnotnějším dílům olomouckého barokního sochařství.
Tři kopule kostela zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice. Nad střední kopulí se vznáší osmiboká lucerna s holubicí znázorňující Ducha svatého. Pod ní můžete vidět fresky znázorňující Zvěstování Panny Marie, Klanění pastýřů Ježíškovi, Tři krále v Betlémě, Dvanáctiletého Ježíše v chrámě, Ježíšův křest, Vzkříšení Ježíše a Krista Krále na trůnu.
Ve spodní části všech tří kopulí jsou rovněž freskové obrazy. Pod střední kopulí jsou znázorněni čtyři církevní učitelé a pod kopulí Boha Otce uvidíte archanděle Rafaela, Gabriela s Pannou Marií a Anděla Strážného. Pod kopulí Boha Syna jsou zobrazeni čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan.
Po stranách u vchodu jsou umístěny pískovcové sochy Spasitele a Panny Marie, které zhotovil olomoucký sochař Ondřej Zahner.
Zvláštností kostela je i poustevna - pod kostelem je podzemní jezírko. Prostory jezírka slouží k tichému rozjímání, pramen nikdy nevysychá.
Výstavba původního kostela byla dokončena pravděpodobně v 60. letech 13. století. Současně s výstavbou kostela probíhalo budování dalších klášterních objektů. Původní podoba raně gotického kostela není známá. Tento kostel postihlo na přelomu 14. a 15. století dvojí zničení. V roce 1398 při velkém požáru shořel údajně kostel i klášter. Následky ničivého požáru nebyly ještě ani odstraněny, když v roce 1404 klášter znovu vyhořel. Četnými sbírkami, které organizovali dominikáni, se podařilo způsobené škody odstranit.
Na místě kostela, značně poškozeného za švédských válek, byl od roku 1676 budován nový barokní kostel. Autorem projektu byl Giovanni Pietro Tencalla, císařský architekt a inženýr ve Vídni. Tento známý architekt projektoval také přestavbu Kroměřížského zámku, Klášterního Hradiska a je autorem stavby kostela sv. Anny ve Staré Vodě.
Nový kostel byl vysvěcen roku 1707. Zanedlouho po vysvěcení však došlo k opětovné zkáze a následným úpravám, které pokračovaly nejméně 20 let. V roce 1711 pořídili dominikáni novou kostelní dlažbu, načež následovalo zakoupení kostelních lavic a varhan. Z této doby pochází i oltář Matky Boží čenstochovské a sochy apoštolů na pilířích.
Hlavní oltář byl pořízen roku 1730. Je ozdoben kopií obrazu sv. Michaela archanděla, jehož originál od Quida Reni je v kapucínském kostele v Římě. Po stranách jsou čtyři pozlacené sochy církevních učitelů - sv. Ambrože, Augustina, Řehoře Velikého a Jeronýma. Na vrcholu se nachází socha Panny Marie Neposkvrněné z roku 1898. Dvě sousoší, Radost a Bolest Panny Marie, jsou z kararského mramoru a byla zhotovena v Mnichově roku 1904.
Chrámová loď je lemována čtyřmi bočními oltáři zasvěcenými na severní stěně sv. Janu Sarkanderovi a sv. Šebestiánovi a na jižní straně sv. Filoméně a Panně Marii. Na barokní kazatelně je sousoší Panny Marie podávající růženec sv. Dominikovi.
Varhany, pocházející z roku 1706 od brněnského varhanáře Davida Siebera, jsou ozdobeny sochami od řezbáře Thomasbergera.
Ke kostelu byla roku 1380 přistavena v gotickém slohu kaple sv. Alexeje, zasvěcená původně Panně Marii. V letech 1470-1483 byla na jižní straně kostela přistavěna křížová chodba v gotickém slohu. V křížové chodbě jsou umístěny čtyři oltáře.