cs
Hledat
Městská památková rezervace Lipník nad Bečvou byla vyhlášena v roce 1989. V Olomouckém kraji jsou pouze dvě: Olomouc (druhá největší v České republice) a Lipník nad Bečvou.
Historické jádro města vymezuje pás hradeb na území poměrně pravidelného kruhu s ortogonální sítí ulic. Tato oblast zahrnuje kromě měšťanských domů kostel sv. Jakuba Většího s farou, zvonici, synangogu, radnici, kapli sv. Josefa, budovu pošty a hradby samotné. K severní straně městského jádra přiléhá areál hřbitova s kaplí sv. Petra. Stranou městského jádra leží v ulici Bratrské památkově chráněný areál piaristického kláštera s kostelem sv. Františka Serafinského a zámek.
Mimo hranice městské památkové rezervace leží památkově chráněný nový židovský hřbitov, Wawerkova vila a kaple sv. Rocha.
Městská památková rezervace je tvořena cca 190 domy a drobnými, zejména sakrálními stavbami, z nichž 105 je prohlášeno za nemovité kulturní památky. Město si udrželo původní uliční čáry, historické objekty v jádře středověkého původu a ve velkém rozsahu velmi pozoruhodné opevnění. Ve značné míře si zachovalo původní historickou městskou dispozici. Z tohoto hlediska lze Městskou památkovou rezervaci Lipník nad Bečvou podle neoficiální kategorizace považovat za jednu z nejhodnotnějších.
Pozůstatky městských hradeb v Lipníku nad Bečvou patří k nejzachovalejším na Moravě. I když již v 19. století zanikly městské brány, zachovaly se z opevnění poměrně rozsáhlé úseky obou hradebních zdí s baštami a množstvím pozoruhodných detailů.
Hradby v Lipníku nad Bečvou jsou viditelné kolem celého historického jádra. Vznikly jako vymezující, uzavírající a obranný systém města. Předpokládá se, že v původní podobě měly charakter opevnění dřevěného, teprve později byly kamenné. V dochované podobě byly vybudovány až za Pernštejnů na konci 15. a v 1. třetině 16. století.
Hradby svíraly město ve dvou nepravidelných soustředných kruzích a při výpadních komunikacích byly prolomeny branami Hranickou a Oseckou. Jejich délka byla 1137 metrů. Vnitřní hradební okruh byl zajištěn v pravidelných intervalech okrouhlými, čtyřbokými nebo mnohoúhelníkovými baštami (původně jich bylo minimálně 13) a kromě toho byl ještě chráněn okruhem vnějším, který byl na vnější straně od svého okolí oddělen hlubokými, vyzděnými hradebními příkopy, napájenými vodou z Loučského potoka. Do 18. století měly hradby jen 2 brány, později také branku (fortnu) u kostela a potom i u synagogy. Obě brány, Osecká a Hranická, byly zbořeny r. 1840. Některé části hradeb jsou zničeny, jiné posloužily jako zdi domů. Část hradeb je ještě zachována, včetně 7 bašt. Nejpozoruhodnější úsek je v ulici Neffově, kde je patrna okrouhlou baštou zabezpečená hradba vnitřního okruhu, a před ní hradba okruhu vnějšího, chráněna hlubokým příkopem.
Farní kostel sv. Jakuba se nachází na nejstarším území města. Jedna z teorií o vzniku města říká, že nejstaršími ulicemi, které procházely Lipníkem už tehdy, když byl ještě malou osadou, jsou ulice Losertova a Palackého. Na tržiště u kostelíka už v dávných dobách přiváděly kupce od Hranic i od Olomouce. Teprve po ohrazení města vznikla v jižní části druhá trasa - ulice od brány Hranické k bráně Osecké. Kostel sám je snad původně románská stavba, zřejmě před rokem byl 1400 Lackem z Kravař znovu vystavěn goticky. Věž byla zvýšena roku 1596 a završena renesančním arkádovým ochozem a bání.
Zařízení kostela je převážně z 60. let 18. století, kdy byl kostel barokizován. Budova naproti kostelu, zakomponována do městských hradeb, je fara.
Původně byly zvony zavěšeny ve věži kostela sv. Jakuba. Když však město v roce 1604 pořídilo nový velký zvon Michal, třásla se prý při zvonění celá věž. Proto byla v roce 1609 postavena na náklady města samostatná zvonice v sousedství kostela. Lipenská obec se dala do stavby s podporou vrchnosti.
Zvonice byla do zimy - 12. 11. 1609 - hotova. Stavěl ji italský mistr Jan MarioVlach. Kámen vozili z Prus a z Podolí.
Zvony z kostela sv. Jakuba byly přeneseny na zvonici, a tak uchráněny velké pohromy, která město postihla 14. dubna 1613 při požáru; zvonice zůstala nedotčena.
Zvonice v Lipníku nad Bečvou je jediná na Moravě, která se dochovala v původní pozdněrenesanční podobě, a navíc se od jiných dochovaných zvonic liší svou velikostí. Zvonice je masivní hranolová stavba, vysoká 24 metrů, široká 9,70 metrů. V prvním a druhém patře má čtvercová okénka, ve třetím patře v průčelí je sdružené okno, zbylá okna jsou s půlkruhovým záklenkem. V roce 2003 byla okna tohoto patra opatřena dřevěnými žaluziemi. Ty lépe propouštějí zvuk zvonů a jsou k nim šetrnější než dosavadní plechové krytí oken. Od původních se zvuk zvonů odrážel zpět do zvonice a vibrace škodily zvonům. Nad nejvyšším patrem je soustředěna výzdoba zvonice v podobě lichých arkád a vykrajované atiky. "Svým ušlechtilým architektonickým členěním a neporušeností svého vnějšku, nemá tato věž mezi renesančními památkami na Moravě rovnocenného soupeře, kromě brány v Ulici Matky Boží v Jihlavě," napsal v r. 1933 dr. Karel Svoboda, komisař Památkového úřadu v Brně, v článku Umění v dějinách města Lipníka.
Byla vystavěna ve 2. nebo 3. desetiletí 16. století, první písemná zmínka je z roku 1540. Synagoga vznikala zároveň s hradbami, byla přistavěna jako poslední dům v Pernštýnské ulici. Je tak nejstarší synagogou na Moravě, po Staronové synagoze v Praze druhou nejstarší v Čechách. Hlavní sál je zaklenut gotickou síťovou klenbou s cihlovými žebry ve stylu pozdní tzv. vladislavské gotiky. Zajímavá je podobnost s klenbou Gotického sálu staré radnice v nedalekých Hranicích, která je datována rokem 1528. Tloušťka zdi budovy na severní straně je úctyhodných 170 cm.
Synagoga v Lipníku je stavebně mnohokrát upravována, například v 70. letech 19. století, naposledy pak v letech 1948-50 na modlitebnu čs. církve husitské - tato adaptace podstatně setřela původní výraz památky, byly zrušeny vstupy z východní strany a přesunuty na severní a jižní stěny. Oproti Perštýnské ulici je úroveň podlahy sálu níže, což odpovídá středověkým požadavkům pro stavbu synagog. Dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské. K dnešnímu interiéru modlitebny patří polopostavy Jana Husa, Ježíše a Mojžíše v nadživotní velikosti, dílo moravského výtvarníka Navrátila z Velkého Újezda.
Raně barokní stavba z r. 1695 v sousedství pošty. Téměř identické řešení klenby kaple sv. Josefa s architekturou kaple sv. Josefa Kalasanského u piaristického kostela ji vřazuje do tvůrčího okruhu G. P. Tencally, autora přestavby kostela sv. Františka Serafinského. V interiéru kaple nás zaujme hlavně kopule zdobená freskami.
Kaple sv. Josefa byla postavena za působení děkana Jiřího Balšánka, který se zasloužil také o vybudování chudobince sv. Alžběty (dnes je zbořen) vedle této kaple, kaple sv. Petra na hřbitově, rozšíření kaple P. Marie a zbudování kaple sv. Barbory ve farním kostele a také nechal postavit v r. 1694 mariánský sloup na náměstí.
Polyfunkční budova s poštovním úřadem ve stylu funkcionalismu. Stavba byla realizována v letech 1932- 1933 jako největší stavební podnik obce v meziválečné době. Tvoří ji dva hmotové bloky, větší, pohledový, se zaobleným nárožím a menší, svírající s prvním pravý úhel. V přízemí byl umístěn poštovní úřad, v patrech kanceláře a bytové jednotky. Projekt byl vytvořen brněnským architektem Bohumírem Čermákem.
Vybudován v polovině 17. století, původně se pohřbívalo při kostele sv. Jakuba Většího. Na hřbitově se nachází kaple sv. Petra z roku 1698 s několika vsazenými náhrobními kameny. V areálu hřbitova je pozoruhodný secesní pomník obchodníka a mecenáše Jana Neffa. Dále se zde nacházejí pomníky Ing. Aloise Radnického, projektanta Ferdinadovy severní dráhy, a amerického letce Martina Zeberského (pomník Ikarův pád), který zahynul u Nových Dvorů 22. srpna 1944.
Nachází se na městském hřbitově. Kaple byla vystavěna r. 1688 na hřbitově ležícím mimo hradby, který byl založen na konci 16. století. Kaple byla původně vybavena hlavním a dvěma bočními oltáři, obrazy Křížové cesty, varhanami. V 70. letech 20. století však došlo pod záminkou rekonstrukce interiéru (nové obklady a osvětlení) k odstranění posledních zbytků původního vybavení, včetně původních omítek a maleb.
Uvnitř kaple jsou umístěny tři náhrobní kameny z konce 17. století, zvenku na jižní stěně je umístěno dalších 9 náhrobků z 18. - 20. století. Stavba prošla v letech 2001 - 2004 kompletní rekonstrukcí, nyní slouží jako smuteční obřadní síň.
Piaristé přišli do Lipníka n. B. na popud kardinála Dietrichštejna v roce 1634. Nastěhovali se do prostor domu Jednoty bratrské. Postupně tento dům přebudovali do nynější podoby. Z Lipníka nad Bečvou pak odešli v roce 1884. K první přestavbě došlo v letech 1637 - 1641. V koleji bylo 18 cel a jedna temná. V letech 1660 - 1670 byly kolejní budovy znovu zcela přestavěny za ekonomické pomoci knížete Maxmiliána z Dietrichštejnu. V roce 1673 byla vybudována vedlejší školní budova, v letech 1740-1741 byla rozšířena o další trakt. Piaristická kolej tak dodnes zachovává svoji dispozici z 18. století se dvěma nádvořími a monumentálním průčelím. V objektu byla škola, noviciát, knihovna, oratorium, byty řeholních kleriků i žáků. Příčné vnitřní křídlo odděluje čtvercové nádvoří koleje (západní část) od obdélníkového nádvoří školy (východní část). Dodnes se v přízemních sálech dochovala štuková výzdoba.
Členové řádu byli řeholními kleriky a jejich hlavním posláním vedle dobročinnosti byla výuka mládeže na školách všech stupňů. Při většině svých konventů zakládali školy od obecných až po filozofické ústavy. Vychovali zde tisíce žáků, z nichž mnozí se významně zapsali do dějin vědy a kultury.
Největší význam měla kolej v Lipníku jako místo noviciátu, kde byli kvalifikovanými řádovými pedagogy připravováni na své působení a budoucí učitelské povolání kandidáti ze všech krajů Moravy, Slezska, Čech a z rakouských a německých zemí. Noviciátem v Lipníku tak v 17. a 18. století prošla většina řádových členů, novici byli mnoha národností.
V letech 1833-4 pobýval jako žák piaristické školy v Lipníku n. B. Johann Gregor Mendel, objevitel genetických zákonů. V noviciátě piaristické koleje byl i P. Josef Václav Justin Michl - známý Drašar z románu T. Novákové. Piaristé Lipník n.B. opustili v roce 1884. Komplex budov koleje a chrámu sv. Františka Serafinského patří k významným památkám Moravy.
Do rámce klášterního komplexu patří i socha Jana Nepomuckého z r. 1723, na které původně byly i rodové dietrichštejnské erby.
Nachází se v Bratrské ulici, v těsném sousedství piaristického kláštera, ke kterému přináležel, a zámku. V místech starého bratrského sboru byl v letech 1590-1593 postaven místní vrchností renesanční bratrský kostel. Lipnickou vrchností byli tehdy Petr Vok z Rožmberka s manželkou Kateřinou z Ludanic. Petr Vok byl do sňatku s Kateřinou katolík, avšak mladá paní jej zřejmě svým vlivem dovedla mezi české bratry.
Bratrský kostel byl postaven v goticko-renesančních formách. Kostel byl vybudován na půdorysu obdélníka, s trojbokým presbytářem, sevřeným dvojicí věží. Z původní stavby se dochovala dispozice kostela včetně obvodových zdí kněžiště s opěrnými pilíři, později upravená klenba kněžiště a dvojice věží, z nichž severní je vyzdobena sloupkovými arkádami s balustrádou. Bylo to výjimečné dílo, protože bratrské kostely jinak obecně věže nemívaly. Druhá, jižní věž, nebyla dostavěna do zamýšlené výše. Projektantem této významné budovy byl snad známý stavitel Baltassare Maggi z italského Arogna.
Po necelých 100 letech (1682 - 1687) byl kostel, v té době již zasvěcený sv. Františku Serafinskému, piaristy přestavěn ve stylu raného baroka. A to podle projektu vídeňského císařského architekta Giovanni Pietro Tencally, představitele raného baroka ve střední Evropě. Kostel má velmi dobrou akustiku a zvláště v poslední době jsou v něm pořádány pravidelné koncerty. Uměleckým skvostem je monumentální vstupní brána s půlkruhovým záklenkem, který je vyplněn tepanou barokní mříží z r. 1757. Plastika nad bránou představuje Zjevení sv. Terezie sv. Josefu Kalasánskému, zakladateli řádu piaristů. Její autorství je připisováno Františku O. Hirnlemu ( B. Samek).
V době, kdy lipenské panství patřilo Bruntálským z Vrbna (16. století), šlechtické rody opouštěly hrady a budovaly si nová zámecká sídla na přístupnějších místech. Myšlenkou vybudování nového správního centra panství v Lipníku nad Bečvou se zabýval již Hynek st. Bruntálský z Vrbna. Svoji stavební aktivitu však předtím soustředil na dokončení přestavby hradního paláce na Helfštýně. Pro nový zámek ve městě odkoupil v roce 1596 několik předměstských gruntů v těsném sousedství Bratrského sboru. Protože však záhy zemřel, stavbu zámku realizoval až jeho syn Jiří Bruntálský z Vrbna, a to do roku 1609.
Kromě zámku v Lipníku byl rod Bruntálských z Vrbna na přelomu 16. a 17. století také iniciátorem významných přestaveb zámků v Bruntále a Branné. Protože tyto stavby mají řadu společných formálních znaků, je pravděpodobné, že byly provedeny stejným okruhem vlašských i slezských řemeslníků, které si stavebníci najímali z vlašských zedníků a kameníků, usazených jak v Lipníku, tak i působících na rodových stavbách ve Slezsku. Podle dochovaných konstrukcí lze soudit, že zámek zcela jistě navrhl některý z vlašských zednických mistrů, což dokládá použitý typ kleneb s lunetami zdobenými charakteristickou ornamentální štukovou výzdobou. O italském původu lipenského zámku svědčí i konstrukce schodiště, vtaženého do interiéru stavby. Podle dosud známých pramenů však nelze žádného z italských řemeslníků konkrétně ztotožnit s autorem lipenského zámku. Také v pramenech důsledně uváděný titul "Baumeister" u jména Pietra Valmandria proto zcela jistě nestačí a musíme se spokojit s tím, že autorství zámku zůstává zatím otevřeno.
Další stavební aktivitu v areálu zámku i ve městě ukončila politická angažovanost majitele panství ve stavovském povstání, po jehož porážce na Bílé hoře v r. 1620 byl Jiří Bruntálský z Vrbna uvězněn a zemřel ve vězení. Jeho majetek propadlý konfiskaci byl postoupen r. 1622 kardinálu Františku Dietrichštejnovi. Na lipenský zámek byly v roce 1626 přeneseny z Helfštýna panské vrchnostenské úřady, sousední Bratrský sbor byl v roce 1634 předán piaristům.
Renesanční zámek byl vybudován jako patrový s dvoutraktovou dispozicí. Dvouramenné schodiště bylo umístěno vedle průjezdu a vstupovalo se na něj z velké haly s vjezdem do dvora. Nejpozději na konci 17. století měl zámek také druhé patro.Pozůstatky sgrafitové výzdoby jsou i po rekonstrukci fasády v roce 2003 ponechány na ukázku vedle vchodu mezi zámkem a koselem sv. Františka Serafinského.
Za pánů z Dietrichštejna, kteří panství vlastnili po přímé linii až do roku 1858, si zámek, v němž bylo sídlo vrchnostenské správy, v podstatě zachoval svoji renesanční podobu. K radikální historizující novoklasicistní přestavbě zámku a přilehlých hospodářských křídel došlo až v 60. letech 19. století. Zámek dostal poměrně kvalitní novoklasicistní fasádu. V souladu s dobovými historizujícími estetickými názory byla upravena i obě boční křídla. Autorem přestavby byl stavitel Josef Zürk. Několik jím v Lipníku podepsaných plánů z roku 1863 je dochováno v archivu lipenského velkostatku v Janovicích.
Dnes zámek slouží jako sídlo Městského úřadu v Lipníku nad Bečvou.
vzdálenost 134 m
