Přemyslovský palác tvoří jádro areálu pojmenovaného Olomoucký hrad a je součástí prohlídkového okruhu Arcidicézního muzea.
Nejvýznamnější románská stavební památka palácového typu v českých zemích, jež na dlouhá staletí upadla do zapomnění, byla "objevena" v roce 1867 při opravě části katedrály sv. Václava. Roku 1962 byl románský palác prohlášen národní kulturní památkou a v roce 1995 byl národní kulturní památkou prohlášen celý bývalý Přemyslovský hrad, který zahrnuje okrsek dómského návrší s metropolitní katedrálou, románským biskupským palácem, kapitulním děkanstvím a dalšími stavbami.
Dosavadní archeologické, historické a uměleckohistorické výzkumy snesly množství poznatků, z nichž vyplývá, že románský palác vznikl těsně před polovinou 12. století v době episkopátu biskupa Jindřicha Zdíka (asi 1080-1150), který dokončil stavbu kostela sv. Václava a v jeho sousedství nechal postavit reprezentační sídlo. Velkoryse založená palácová stavba, bohatě zdobená kamenickými detaily, nese znaky vyspělé západoevropské románské architektury.
Přestože se z budovy dochovala jen severní a západní obvodová zeď, kvalita sochařské výzdoby sdružených dvojdílných a trojdílných románských oken svědčí o řemeslné i umělecké zručnosti stavebníků. Kolem poloviny 14. století byla zbořena románská křížová chodba a na jejím místě vznikl nový ambit ve slohu vrcholné gotiky. Na stěnách křížové chodby se zachovaly pozdně gotické a raně renesanční nástěnné malby z 1. čtvrtiny 16. století, které představují novozákonní biblické výjevy. Ke gotické křížové chodbě byly postupně přistavěny dvě kaple: na západní straně vznikla v 1. polovině 14. století kaple sv. Anny (přestavěná v 17. století) a na severní straně v 1. polovině 15. století kaple sv. Jana Křtitele.
Zde je umístěna expozice fragmentů architektonické a sochařské výzdoby baziliky sv. Václava a paláce, archeologických nálezů, mincí a rukopisů.