Jeden z nejstarších hradů severní Moravy. Z původně gotického hradu se dochovaly zbytky opevnění a válcová věž, jejíž zdivo je 4 m silné a jež v dobách ohrožení tvořila centrum obrany hradu. Ten byl později často přestavován, rozšiřován a upravován.
Bohatý interiér hradu při prohlídce zaujme výzdobou ze 14. - 19. století a díly nizozemského, italského, německého a českého sochařství a malířství. Ozdobou pokojů a rozlehlých sálů je řada kleneb či dřevěné trámové a kazetové stropy. Vzácná je sbírka původních renesančních a barokních kachlových kamen.
Původně obranné středověké sídlo s dochovanou válcovitou věží a zbytky opevnění hlavního paláce. Z obranného sídla byl hrad v 70. letech 14. století přestavován a rozšířen. Biskup Albert II. ze Šternberka, významný církevní hodnostář a vlivný diplomat, využíval hrad jako svou rezidenci. Pozornost biskupa se upírala především ke kapli, kterou nechal vyzdobit ve stylu panujícím tehdy na dvoře Karla IV.
V 16. století proběhla díky rodu Berků z Dubé a Lipé renesanční rekonstrukce hradu. Po rozsáhlém požáru byl hrad přestavbou rozšířen o renesanční křídlo s tzv. Vizitkovým sálem. Berkové také nechali vybudovat systém hospodářských a správních budov.
Historie hradu je rovněž spjata s husitskými válkami i s třicetiletou válkou, během které město i hrad značně utrpěli. V roce 1699 přešel hrad do majetku Lichtenštejnů. Hrad poté nebyl dlouhou dobu využíván a chátral. Teprve v roce 1886 bylo rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera v duchu romantického historismu. Lichtenštejnové Šternberk vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn.