Katedrála sv. Václava - Turistický informační portál Olomouckého kraje

Katedrála sv. Václava


Nacházíte se:
Olomouc

Monumentální původně románská katedrála z 12. století je nejvýznamnějším olomouckým chrámem. Prošla řadou přestaveb a dnes se nad Olomoucí tyčí v novogotické podobě.

Katedrála sv. Václava patří neodmyslitelně k panoramatu města. Třetí, jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě (a druhou nejvyšší v České republice). Gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Na konci 19. století získala katedrála novogotickou podobu. Po stranách vstupu do kaple se nacházejí náhrobní desky z 16. a počátku 17. století.

Vstup do katedrály tvoří tři vznosné novogotické portály s uměleckými reliéfy z jemného pískovce, jež znázorňují Zvěstování Panně Marii, Nejsvětější Trojici a Narození Pána Ježíše. Mezi štíty portálů jsou postaveny sochy evangelistů. Ve středu průčelí se nachází kruhové barevné okno, tzv. mystická růže. V hořejším průčelí jsou umístěny sochy zemských patronů sv. Cyrila a Metoděje a nad nimi se skví socha sv. Václava, patrona chrámu. Na prvním pilíři střední lodě visí kříž velké umělecké hodnoty. Naproti loretánské kaple umístěna kopie kamenné gotické piety. Na pilířích ve střední části lodě jsou umístěny sochy sedmi andělů. Celý chrámový prostor rozšiřují čtyři kaple: barokní loretánská kaple, renesanční kaple sv. Stanislava, chórová kaple sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv. Jana Křtitele.

Historie katedrály

Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063.

Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Václava své biskupské sídlo.

Zdíkova bazilika byla trojlodní se dvěmi menšími věžemi. Zachovaly se z ní jen základy obvodových zdí, pod dlažbou lodi zasypaná románská krypta a spodní část věží pod novodobou omítkou.

V průběhu staletí bazilika procházela mnoha slohovými úpravami. K nejvýznamnějším zásahům do architektury olomoucké katedrály patří novostavba barokního presbytáře kardinálem Františkem Dietrichsteinem v 1. polovině 17. století. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Působila však stylovou roztříštěností a nedostatkem harmonie, odporovala rovněž duchu a stylu konce 19. století, a tak byla v letech 1883-1890 přestavěna v novogotickém stylu.

Rozsáhlá novogotická přestavba dómu znamenala regotizaci nejen vnějšího vzhledu katedrály, ale také celého interiéru. Z interiéru byly odstraněny barokní oltáře a nahrazeny menšími novogotickými oltáři.

Loretánská kaple

Původně gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. N přelomu 17. a 18. století byla kaple barokizována novým oltářem a bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Název loretánská souvisí s umístěním sošky černé Madony z italské Lorety. Omítkové malby ze života Panny Marie jsou od barokního malíře J. K. Handkeho.

Kaple sv. Stanislava

Kaple byla zbudována biskupem Stanislavem Pavlovským v letech 1582-1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských, která se pyšní bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Je zde umístěn vstupní portál s ozdobnou bronzovou mříží, jehož bohatá plastická výzdoba je tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. Sochy na oltáři představují sv. Longina a sv. Blažeje a na stěnách pak sv. Zikmunda a sv. Ludvíka krále.

Roku 1740 byly sešlé malby obnoveny malířem J. K. Handkem, od něhož pochází oltářní obraz Anděla strážce. Po stranách vstupního portálu kaple byly v polovině 18. století umístěny dvě vzácné sepulkrální (náhrobní) památky. Jedná se o bronzovou náhrobní desku biskupa Marka Kuena a figurální část raně barokní tumby zakladatelů chrámu, údělných knížat Svatopluka a jeho syna Václava.

Kaple sv. Jana Křtitele

Kaple se nachází v přízemí vysoké jižní věže. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů - Furstenberga, Bauera a Skrbenského - s uměleckými náhrobky. Jako poslední je v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Josef Vrana.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje

V chórové kapli se nachází pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou, pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Nejcennější a historicky hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. století.

Presbytář

Presbytář je od lodě oddělen železnou branou. Kněžiště chrámu zdobí, mimo barokní mobiliář, také hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve. Tyto sochy pocházejí z 2. poloviny 15. století, z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách pocházejí z doby regotizace. Novodobé jsou také sochy sv. Václava a sv. Ludmily po obou stranách oltáře.

Krypta

Krypta pod presbytářem původně sloužila jako pohřebiště olomouckých biskupů a arcibiskupů a nachází se zde také hrobka kardinála Dietrichsteina. V západním průčelí krypty je uložena mramorová schránka se srdcem olomouckého arcibiskupa a rakouského arcivévody Rudolfa Jana (1819-1831), jehož tělo je uložena v rodinné hrobce Habsburků v kapucínském kostele ve Vídni.

Krypta od 70. let 20. století slouží k liturgickým i expozičním účelům.

Od května do září je veřejnosti krypta zpřístupněna jako expozice vzácných bohoslužebných rouch, relikviářů, monstrancí a ostatních liturgických potřeb z dómského inventáře.

 

Zavřít

Turistické informace


Václavské náměstí
779 00 Olomouc

Víte že


  • Na novogotickém oltáři je umístěn relikviář s ostatky sv. Jana Sarkandera.
  • Dómské varhany patří k nejlepším romantickým nástrojům u nás.

Osobnosti


  • Rudolf Jan Habsburský
  • Václav III.